Malý virtuos

13. ledna 2014 v 17:17 | Majdalf |  Povídky (M)
Dneska se nás paní učitelka ve školce ptala, co chceme dělat, až vyrosteme. Já jsem se dlouho rozmýšlel. Nevěděl jsem, jestli chci být radši kosmonaut nebo profesiální klavírista. Nakonec jsem se rozhodl pro klavírního mistra, protože už teď hraju na piano, ale moc toho zatím neumím, jsou mi totiž jenom 4. Ale už umím zahrát Ovčáci čtveráci oběma rukama! A maminka říká, že když budu dál takhle pěkně cvičit, vyroste ze mě moc šikovný pán a že budu moct na piano učit takové děti jako jsem teď já, protože mám talent. Ale to já nechci. Já chci hrát tak dobře, že si mě budou zvát do různých zemí a platit za to, aby si mohli poslechnout, jak hraju. Ale to budu muset ještě hodně cvičit a to mě nebaví. Mě baví hrát na koncertech a na hodině, ale to už míň. Teď na piano hraju stupnici a ta mi docela jde. Tak jí hraju několikrát po sobě, ale už mě to přestává bavit, tak si jdu hrát svojí vlastní skladbu. Mamce se nelíbí. Říká, že jenom buším do klaviatury. Já nevím, co je to klaviatura, tak si hraju dál. Ale je divný, že moje skladby zní pokaždé jinak, to jsem jich už asi složil víc, nejmíň 5 (řekl bych, že víc, ale umím počítat jenom do 5). To znamená, že jsem vlastně skladatel. Skládání mě baví, to mi jde stejně jako stupnice, možná o trošku víc. Ale skladbičky mi nejdou a ani mě nebaví a prosto je prý musím hrát, aby mi šli dobře, a to mě potom začnou bavit. Tak to říká paní učitelka, která mě učí na piano, ale já jí moc nevěřím, protože tuhle skladbičku hraju už dlouho, ale stejně mi nejde a nebaví mě.

A jéje, maminka mě volá, abych šel cvičit na piano tu skladbičku a asi i stupnici a písničku. Ach jo, že bych byl přece jenom radši kosmonautem?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama