OSD - 6. a 7. díl

7. ledna 2014 v 20:34 | Norrora |  Ostrovy sta divů (N)
Kapitola 6
Theofano nepropadala panice. Za zády měla úložný prostor, kam se vešlo několik litrů vody a jídlo na několik dní. Samozřejmě i několik litrů benzinu. Kromě toho tam byla malá lékárnička, malý nožík a jednu plynovou masku. Lékárničku naposledy použila na ošetření toho chlapce, zatímco plynovou masku prakticky nevyndávala, protože v Jeskyni znovuzrození neustále cirkuloval čerstvý vzduch. Samozřejmě to nebylo celé tajemství jejích pásů.
Nyní se vydala hledat zdroj sladké pitné vody. Po několika minutách pomalé jízdy spatřila řeku. Pokud hádala správně, byl to Muraj, řeka, která protékala ostrovem Koňská hlava. Uvažovala, že by se mohli vydat do Zimního města, které leželo o něco severněji. Kdyby měli loď, mohli plout na západ, do Litopolis. Nakonec, vydat se ještě více na východ, do vesnice Madera, také nebylo od věci. Další, úplně šílená možnost, byla výprava na neobydlený jih, k pramenu Muraje. Cesta tam by neměla žádný smysl. V těch končinách bydlela nanejvýš Třináctka, třináct nejvyšších čarodějů, kteří se oddělili od normálního světa a nalézali radost v osamění, odříznutí ode všeho, závislí sami na sobě. Jih tedy nepřipadal v úvahu.
Kirr se mezitím doplížil až k zahloubané Theofano. Tiše jí položil ruku na rameno. Nečekal, že dívka trhne jednou z pák, což odstartovalo několik ochranných mechanizmů. Okolo jejího trupu se rozprostřel kovový vějíř, který vzdáleně připomínal vějíř pavích per. Ze skrytého zásobníku se vymrštila lepkavá síť, zasáhla Kirra a povalila ho na zem. Teprve teď se Theo opatrně otočila. Když spatřila chlapce, hned zatáhla zpátky - vějíř se zasunul zpět, a popojela k němu, aby ho vyprostila z umělé pavučiny.
"Promiň, moc se ti omlouvám, nevěděla jsem, že jsi to ty." zašeptala dívka.
Upírala své tyrkysové oči na Kirra, který se, tohohle rána už podruhé, namáhavě zvedal ze země. Natáhla k němu ruku, aby mu pomohla vstát. Chlapec se ruky zdráhavě chytil, ale zůstal v podřepu a přisunul se blíž k Theofano.
"V pohodě, hlavně že žiju!" usmál se Kirr. "Myslím, že bychom se měli představit. Já se jmenuju Kirr. A ty?"
"Já… jsem Theofano. Jak ses sem vlastně dostal? Já portálem, ale Zero ho zavřel dřív, než jsem se k němu dostala. Zero je… to je jedno, vysvětlím potom."
Chlapec chvíli váhal s odpovědí. Nakonec se rozhodl, že jí poví vše popravdě. "Asi taky nějakým portálem, byl to takový ohnivý kruh, zatím se mi podařilo utéct z ostrova bez cesty pryč a potom omylem zabít jednoho mága. To je celý můj příběh, víc si nepamatuju." Theo uznale hvízdla. V Jeskyni znovuzrození se naučila pískat i na prsty, čímž přiváděla k šílenství veškerá zvířata tam žijící.
"Já… já tě už odněkud znám, jakoby z nějakého snu. Neviděli jsme se někdy?" vykoktal Kirr.
Mluvit s Kirrem, mi připadá takové divné. Je o něco starší a tak vůbec… Po krátkém přemýšlení znovu promluvila.
"Ne, opravdu tě vidím poprvé v životě. Míváš hodně často prorocké sny?" zeptala se.
"Vlastně ani nevím, že by se mi někdy něco zdálo. Takže ne, nemívám jasnovidné sny." odpověděl. "Máš představu, co budeme dělat teď a kam půjdeme? Rozhodně ne do Paláce dobra, ti šílenci tam se mnou mají nevyrovnané účty."
"Mohli bychom se vydat na severovýchod, do Madery nebo na západ, za moře, ale to bychom museli mít loď."
Theofano mu ve zkratce uvedla všechny možnosti, nad kterými přemýšlela. Oba se dohodli na tom, že půjdou do vesnice Madera, případně se odtamtud přeplaví na jeden ze sousedních ostrovů.

Kapitola 7
Na pochod se vydali mlčky. Při cestě jim nad hlavami šumělo listí, jemný vánek chvílemi zesiloval v silnější vítr. Z korun stromů se pomalu snášely listy různých odstínů a padaly na lesní cestu před oběma poutníky i za nimi. Kirr na listy nevšímavě šlapal, Theofano je pod svými pásy drtila na malé kousky. Okolo cesty se pomalu převalovala živá mlha a kroutila se do prstenců díky jemnému dutí větru. Stromy vytvářely téměř kouzelný dojem barevného tunelu, vedoucího napříč dimenzemi, kde krása nikdy neumírá a je věčná. A listy dál padaly na suchou zem.
Po několika dalších metrech se oba zastavili. Před nimi vyrostl zelený stonek. Nejdříve tenký jako stéblo trávy, po chvíli tlustý okolo metru. Každou vteřinou se vytahoval do výšky a země okolo něj se drolila a praskala. Stále se kroutící masivní sloup v barvě trávy se začal rozdělovat na několik dalších. Tenčí chapadla se natáhla po strachem ztuhlých dětech, pevně je omotala a oba zvedla do výšky. V tu chvíli začali procitat a mrskat sebou. Kirr se pokoušel chapadla uškrtit, Theofano se marně natahovala po noži. Netečné úponky zatím vytvořily podivné listy, ze kterých se postupně zformovalo pouzdro. Do něj stvoření opatrně vložilo obě vzpouzející těla, těsně před uzavřením ještě fouklo dovnitř oblak malých semínek. Kašlající Kirr se snažil zakrýt si ústa kouskem košile, zatímco Theofano okamžitě vytáhla svojí plynovou masku a nasadila si ji na obličej. Přesto se jí do nosu pár semínek dostalo.
Ale to už je jedno mávnutí chapadla poslalo vzduchem směrem k neznámému cíli.
Po chvíli letu pouzdro s ohromným cáknutím dopadlo do moře, několik metrů od rybářské bárky jednoho z obyvatele Certezy. Malá lodička se vymrštila do vzduchu a opět přistála na rozhoupané mořské hladině. Vyděšený rybář se vyškrábal na svou loďku a pozoroval hladinu. Listový kokon se nyní pohupoval na vodě a pomalu se otevíral. Theofano se zoufale snažila připádlovat k jedinému plavidlu, bárce, na které se krčil muž z Velkého ostrova. Kirr mezitím vyskočil ven a pomáhal jí táhnout rozevřené pouzdro k loďce.
"Hej, prosím vás, pojďte nám pomoct!" zakřičel chlapec na zatím netečného rybáře. Ten pomalu přivesloval ke kokonu, ne nepodobnému rozkvetlému květu a váhavě pomohl dívce do lodičky. Theofano se pomalu sesunula na dno. Byli zachráněni.
Muž se zatím na nic nevyptával a prudkými záběry paží vesloval směrem ke břehu. Theofano si sundala plynovou masku a z vlasů vytřepávala pyl, zatímco Kirr neustále pokašlával. Kokon se po několika minutách úplně potopil pod modrou hladinu. Na vodě plavalo jenom několik zrnek žlutavého prášku.

Majdalf je celá neprpělivá, čeká na další kapitoly. :D N.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Přežijete bez dalšího dílu?

Ne, nepřežiji. 100% (5)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama