Sen?

4. ledna 2014 v 18:55 | Majdalf |  Povídky (M)
Kráčela jsem tmavou ulicí. Tma přede mnou, tma za mnou. Nic víc. Začala jsem se třást. Zimou, ne strachem. Už jen kousek a jsem doma. Zaslechla jsem divný zvuk. Někdo šel za mnou. Otočila jsem se, ale nikdo tam nebyl. Šla jsem dál. Už jsem viděla náš dům. Znovu ten divný zvuk. Už jsem se třásla i strachem. Těch posledních pár metrů k brance jsem běžela. Naneštěstí pro mně, podpatky nejsou zrovna vhodné pro podávání sportovních výkonů. Spadla jsem. Strašně to bolelo. Podpatek byl zlomený. No super, boty za dva tisíce jsou zničený. To bude mít táta zase radost.Pořád to strašně bolelo. Kotník mi začal otýkat. Už byl skoro stejně veliký jako moje koleno. Začala jsem brečet. Přišla ke mně paní. To ona asi šla za mnou. Byla mi povědomá. Zula mi i druhou botu. Z kabelky vytáhla malou lékárničku, z té vyndala mastičku a obvaz. Mastičkou mi bolavé místo namazala a obvazem zavázala. Chtěla jsem jí poděkovat, ale nemohla jsem nic říct, jako bych ztratila řeč. Pak jsem omdlela.
Otevřela jsem oči. Ležela jsem doma ve své posteli. Měla jsem strašnou žízeň. Posadila jsem se. Vyndala jsem z postele levou nohu, pak pravou. Na kotníku jsem měla velikou bouli. Sundala jsem si ponožku a uviděla jsem obvaz. Takže se mi to nezdálo. A já už doufala...
Postavila jsem se, abych si došla pro skleničku s vodou. Zase jsem si lehla. Moc to bolelo. Vykřikla jsem. Do pokoje přiběhla mamka. Donesla mi vodu a mast, kterou namazala tu strašlivou bouli.
"Mami, co se mi stalo?" zeptala jsem se i když jsem si moc dobře pamatovala nehodu s podpatkem. "Ty si to nepamatuješ?" divila se maminka "tvůj včerejší závod nedopadl zrovna nejlíp."
" Závod? Jaký závod?" ptala jsem se nechápavě. "Tvůj včerejší běžecký závod. Byla jsi první, všichni kluci byli pozadu. Ale zakopla jsi a zula se ti bota. Přiběhla k tobě paní učitelka s lékárničkou, namazala ti nohu mastičkou a pak ti jí obvázala. Pomohla ti vstát, ale ty jsi zase hned spadla a omdlela jsi. Tatínek tě odnesl do auta a odvezl domů. Doma jsem ti dala nový obvaz a šla jsem uvařit polévku." vychrlila ze sebe rychle mamka.
"Závod? Učitelka? A co podpatek? A temná ulice a záhadná paní?" divila jsem se. "Jaká temná ulice a jaká paní" ptala se maminka "asi se ti něco zdálo. Ale už jsi v pořádku. Dáš si polévku? Tvoje oblíbená-kuřecí vývar s nudličkami." "Tak mi trochu nalij." usmála jsem se na ní a čekala.
Když jsem jídlo snědla, maminka mi řekla, ať se ještě prospím, že mi to udělá dobře. Ale mně se spát nechtělo. Pořád jsem myslela na můj sen. A když jsem nad tím tak přemýšlela, určitá podoba záhadné paní a paní učitelky byla. Asi proto mi byla záhadná paní povědomá.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama