Cesta - 1/2

28. dubna 2014 v 17:54 | Norrora |  Povídky (N)
Dvoudílná šílenost, která ve vám - doufám - bude líbit. :)

Pod nohama mi potichu křupe štěrk na hřbitovní cestě. Proplétám se stezkami mezi náhrobky a občas povyskočím, abych se ujistila o směru. Ano, jdu správně. Mířím ke shrbené ženě, sklánějící se nad jedním hrobem. Otočí se mně. Záblesk poznání?
"Dobrý den."
Usměju se. Většinou se do úsměvu nutím, ale teď mi na tváři vykvetl sám. Konečně jsem se s ní setkala. Ten rok jsem nepracovala nadarmo.
"Ahoj. Ty… Znám tě. Ale nevím odkud."
Zasměje se.
Přesně moje povaha, možná za ta léta trochu zodvážněla, ale na tom teď nesejde. Že by se u ní začala rozvíjet skleróza? Nepamatuje si to, jak sama hledala starou ženu, právě tady? Divné. Taková věc se přece nezapomíná. Určitě se vrátila, jinak bych tady s ní nemluvila. A kdyby se nevrátila, tak by se ani předtím nemohla vrátit… A ani já bych tady nebyla… Ať žijí paradoxy.
"Vy mě fakt nepoznáváte?"
"Poznávám, podobně jsem vypadala před sedmdesáti lety. Ale to už je tak dávno…"
"Možná proto, že…" Dramaticky jsem se odmlčela.
"Proč?" vyhrkne. Zřejmě jsem jí zaujala. Ostatně, mě zaujme spoust lidí a ani to nedávám moc najevo.
"Protože jsem vaše mladší já. Nepůjdeme se někam posadit?"

Vysvětlování na lavičce netrvalo dlouho. Porovnáním vzpomínek na moje-naše dětství to konečně uznala. Působila uvolněněji, koneckonců, povídat si sama se sebou je docela normální. Pokud ten druhý sedí vedle vás, samozřejmě. Hlasy v hlavě se nepočítají.
Ta babička si ale nepamatuje nenápadné krádeže chemikálií, stavbu proudového stroje, natož setkání s nějakou starší dámou. Čtrnáctý rok života si vybavuje jen těžko, jakoby její vzpomínky halila mlha. Po mém návratu se asi něco muselo stát.
"Hele, co by se stalo, kdybych tě teď zabila?" zeptá se s takovým… divným pohledem. Fantazie mě tedy neopustí ani za mnoho desetiletí, což je uklidňující.
"Nepůjde to, teda aspoň myslím. Ne, hlavně to prosímtě nezkoušej!"
"Neboj, jestli to dobře chápu, tak bych si tady s tebou nepovídala, protože bych umřela při cestě časem, na kterou si vůbec nepamatuju."
Konečně někdo, s kým si rozumím.
"Co Tadeáš?"
"Co s ním?"
"Chodila jsi s ním? Vzala sis ho? Měli jste děti?" ptám se nedočkavě. Není nad to, dozvědět se něco o klukovi, do kterého jsem zamilovaná až po boltce. Neboli po uši.
"Jo, měli jsme překrásnou svatbu, tuším, že roku dva tisíce dvacet tři."
Skoro to vypadá, že si to připravila předem. Nebo to byla fakt krásná svatba.
"A kde je teď, doma?"
Mlčky ukáže bradou někam doprava, konkrétně k jejich rodinné hrobce. Začnou mi slzet oči. Možná je to alergie na pyly. Haha. V nejhorších situacích se snažím pomáhat humorem, většinou úspěšně. Takhle cesta je ale plná výjimek. Pláču, celé mé tělo se třese, opírám se o to starší já a nemůžu - snad ani nechci - přestat brečet.
"No, snad to nebude tak zlé, taky jsem si trochu pořvala…"
Provokatérka jedna! Ví, že přesně tohle mě naštve ještě víc.
"Neser mě!" zakřičím. Je mi jedno, jestli to někdo jiný tady na hřbitově uslyší, vlastně je mi jedno úplně všechno.
"Nech mě bejt, ty jedna hnusná…"
Jemně mě zatáhne za vlasy.
"Tak se teda vyplakej, nechám tě."
Babka pitomá. Můžu profackovat sama sebe, i když je ona starší? Paradoxy fakt miluju, zvláště když se týkají mě nebo jiného stupidního já.
"Pořád jsem starší, tak si na mě nedovoluj ani v myšlenkách, holčičko."
Cože?
"Ty čteš myšlenky?"
"Jo, ale jenom občas. Proč?"
Proč? Když si uvědomila, že tady čekala, přestože si na žádnou schůzku nepamatuje, napadlo mě, že s tím mají co do činění paranormální síly. A taky že ano.
"Lezeš mi do hlavy a zjišťuješ si věci, co máš stejně dávno vědět. Jak jsi věděla, že tady máš čekat? Jsi potvora, že jsi mi to hned neřekla, v tom jsem se nezměnila."
"Nechci se s tebou hádat."
"Mělas mi to říct!"
"Ale neřekla. Promiň."
Poslední slovo pronesla uraženým tónem. Hlavně ji nesmím moc rozhněvat, jinak se víc nedozvím. Snad už je taková, že jí to tolik nevadí. Ále… Lžu si tady do kapsy, odjakživa jsem byla hrozně urážlivá a asi taková budu i jako důchodkyně.
"Tak mi teda vysvětli, jak jsi věděla, že se zrovna sem přenesu. No já jsem to vědět nemohla."
"Holčičko, asi bych ti to neměla říkat, ale pamatuju si jenom nemocnici. Ležela jsem tam s těžkým otřesem mozku v kómatu. Tuším, že to bylo zrovna potom, co ses ty - vlastně já - vrátila odsud. Říkali mi, že jsem prý spadla z kola. Pf! Já? Nikdy!
Když jsem se vrátila domů, našla jsem vy svých věcech lísteček s dnešním datem a adresou. O více než půl století později jsem tady opravdu někoho potkala…"
Teď brečí pro změnu ona. Ach jo. Obejmu ji okolo ramen a snažím se ji uklidnit. Někde v kapse mám pravděpodobně kapesník, který jsem předtím nevytáhla. Teď ho vyndávám a podávám stařence, která náhle vypadá pozoruhodně křehce. Hlasitě smrká. Pak zakašle. Kašle. Dusivý záchvat nemůžu zastavit ani já, ani ona sama. Zkusmo ji zabouchám do zad, ale tím se to celé ještě zhorší.
Slyším hučení motorů. Po opatrném rozhlédnutí nejsem schopna určit původ zvuku. Mé starší já se zhroutí na lavičku. Něco šeptá, ale nerozumím jí. Nakloním se k jejím ústům a přes stále sílící hukot se pokouším porozumět k jejím slovům.
"Uteč. Zdrhej. Honem."
Shora se snáší černé vrtulníky. Vystrašeně zalezu pod lavičku a babičku pevně chytím za ruku se stále se zeslabujícím tepem.
Helikoptéry se spustily asi do výšky pěti metrů od země a zůstaly tam.
Najednou se nemůžu hýbat. Dýchá se mi ztěžka. Cítím se, jako bych byla v sirupu. Připadám si poněkud opile, což jsem zažila jenom jednou. V tomhle stavu bych i písemku z výtvarné výchovy napsala na pětku.
Postavy v černých uniformách - pokud se to tak dá vůbec nazvat - mě okamžitě srazí k zemi a řvou na mě nesrozumitelná slova. Je to jako divná angličtina s ruským přízvukem. Nevím, proč se něco takového pokouším vnímat. Pouta na rukou. Cosi přes pusu. Cítím hnusný zápach, který mě pomalu uspává.
Moje poslední myšlenka, než definitivně usnu, je kupodivu docela veselá. URNa na hřbitově. Haha.

N.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Přežijete bez dalšího dílu?

Ne, nepřežiji. 100% (5)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama